......
.

HISTORIE

            Panenský Týnec nalezneme na náhorní plošině Džbánské vysočiny, která leží na opukových vrstvách. Toto městečko patří mezi nejvýše položená místa lounského okresu ve výši 360 m. n. m. Městečko samo leží a před dávnými stoletími již leželo na důležité cestě, ve starých spisech je nazvána „Via regia“ (Královská cesta), z Prahy do Lipska. Původ Panenského Týnce je pradávný, sahající do časů prehistorických. Vývoj obce prošel halštatskou, laténskou, germánskou a slovanskou kulturou. Dokladem toho je několik nálezů, z nichž nejvýznamnější je velká bronzová spona římského provinciálního tvaru s ornamenty, která je uložena v lounském okresním muzeu.

             Jméno Týnec je odvozeno od slova Týn či starokeltského Taun, což znamená místo hrazené, otýněné, opevněné kůly. Panenský - odvozeno od panen klarisek františkánského řádu.

            První písemná dochovaná zmínka o Týnci je z roku 1115 ve spojitosti s klášterem v Kladrubech a podruhé ve stejné souvislosti roku 1186 se uvádí jako ves. Již v prvních historických dobách měl Týnec v našem širokém okolí zvláštní důležitost, protože již v listině z roku 1321 je připomínán jako městečko. V té době dcera českého krále Přemysla Otakara I., blahoslavená Anežka Přemyslovna založila v Praze první panenský klášter, do něhož sama vstoupila. Druhý klášter klarisek byl založen v Chebu, třetí v Panenském Týnci. O založení kláštera přímo v Panenském Týnci má zásluhu mocný rod Žirotínů.

            Dalším, třetím stavebním dílem rodu Žirotínů po stavbě svého hradu a klášteře klarisek měla být výstavba trojlodního vrcholně gotického kostela, který se jim však nepodařilo dostavět.(viz zmínka stavby). Týnecký klášter díky nadacím Žirotínů vzkvétal, jindy uvadal, podle situace v zemi, požárů, nemocí a jiných útrap. V roce 1420 se jeptišky přistěhovaly z Prahy, ukrýt se před husity, a do Prahy se vrátily v roce 1640 do Anežského kláštera. V týneckém klášteře žily 220 let. Rokem 1467 úmrtím Jaroslava ze Žirotína vymřel slavný rod – majetek dědí Lobkovicové.

            Během 30-leté války (1618 – 1648) bylo městečko zpustošeno, klášter se ocitl v rozvalinách. Vrchnost přesídlila do Prahy. 30. 7. 1722 zasáhl obec velký požár, kdy vyhořelo 28 stavení včetně kostela sv. Jiří.(viz. stavby)

           Jedním zvláštním pramenem příjmů kláštera byla asi roku 1730 výroba a prodej oblíbeného léku „kapek Sv. Anežky“. Klarisky zamýšlely v klášteře zřídit školu pro chudé dívky. To se jim však již nepodařilo, protože rozkazem císaře Josefa II. ze dne 26. června 1782 byl tento ryze český klášter zrušen. Jak v Praze, tak v Týnci byly důkladné archivy a na obou místech knihovny se skvosty staročeského písemnictví a obrazy. Ty však byly dražbou rozprodány.

          Týnecké panství bylo zabaveno a 14. října 1797 bylo za devadesát tisíc zlatých prodáno pražskému měšťanu a kupci Janu Tuscanymu. Tito noví majitelé se přestěhovali do výstavnější části kláštera, a když si v roce 1842 vystavěli v bývalé klášterní zahradě nový zámeček, přestěhovali se do něho. Na nově zřízeném hřbitově za obcí si páni postavili rodinnou empírovou hrobku.

           Po této nové státní silnici, zvané též „Lipská cesta“ ,se přiváželo zboží, suroviny a různé výrobky do země, hlavně do Prahy a vyváželo ze země. To mělo svůj význam pro pocestné, pomocníky i jiné živnosti. Právě za Tuscanyho se začal na této silnici vybírat celní poplatek za průjezd, který činil 4 krejcary. Po této silnici se do Panenského Týnce sjeli 19. srpna 1813 tři tehdejší „zeměpáni“ : císař František I., pruský král Bedřich Vilém III., a ruský car Alexandr I., který zde i přespal.

           Prosperita městyse byla v té době na vrcholu. Rozvíjí se i formanská doprava, místní obchodníci a řemeslníci. Je založena pošta. V roce 1826 je uváděno v Panenském Týnci 733 obyvatel. V roce 1846 bylo provedeno první sčítání obyvatel. Bylo napočítáno 861 lidí.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI OBCE

Rod Žirotínů:

Jan Plichta – byl manem (přímým poddaným) krále Václava I. ve vsi Lounech, který mu správcovství Loun odebral a ustanovil je královským městem. Následkem toho staví hrad v Žirotíně, někdy v letech 1230 – 1253. Padl s králem Přemyslem II. Otakarem v roce 1278 v bitvě na Moravském Poli.

Habart (syn Jana Plichty) – zakladatel klarisinského kláštera v Panenském Týnci. Ženatý s manželkou Scholastikou ze Šternberka. Paní Scholastika po svém uzdravení sv. Anežkou porodila mnoho dcer. Je možné, že prvorozený syn Plichta se mohl narodit dne 14. 12. 1291. Proto se první nadání týneckého kláštera mohlo uskutečnit jako projev vděčnosti za :

• Milostivé udělení papežské dispense dne 21. 8. 1290.

• Za narození prvního syna nepochybně dne 14. 12. 1291.

• U příležitosti desátého výročí úmrtí sv. Anežky české o 2. postní neděli dne 2. 3. 1282.

Plichta Starší, narozen 14. 12. 1291. Snad biřmován dne 6. 4. (Velikonoce) nebo 25. 5. (Letnice) roku 1298 (dosáhl předepsaného kanonického věku) pražským biskupem Řehořem Zajícem z Valdeka.

              Dalimilova kronika: „… Jindřich z Korutan pak českou zemi řídil… To římskému králi (Albrechtovi I) dobře poslouží, až před Kutnou Horou vojsko rozloží. Plichta ze Žirotína dá se na pochod a nadělá jeho šikům mnoho škod ….“

„… Rok tisící tří stý šestnáctý byl právě… V těch letech nám také pověst připomíná statečného muže Plichtu ze Žirotína. Ten opustil Čechy, odjel do dálavy, bil se v každém boji jako rytíř pravý. Ten římskému králi pomoh v každé srážce, králi anglickému často dělal strážce a zvítězil všude, kde se vojska střetla. Na hrdinstvích měl vždy největší podíl. Dvěstě let se lepší rytíř nenarodil….“

              Je velmi pravděpodobné, že pan Plichta ze Žirotína byl spolu s dalšími českými pány již ode dne 1. 11. 1310 ve vojsku krále Jana Lucemburského. Byl jistě přítomen slavnému dobytí Většího města pražského dne 3. 12. 1310 a samozřejmě korunovaci královského páru Jana a Alžběty (Elišky) dne 7. 2. 1311 ve staré svatovítské basilice v Praze. Není vyloučeno, že po Janově slavné korunovaci pan Plichta ze Žirotína nevstoupil do služeb jeho otce, římského krále Jindřicha VII a to v době, kdy se musel v severní Itálii prosazovat vojensky (Velikonoce 11. 4. 1311). .

          Je možné předpokládat, že po smrti císaře Jindřicha VII. vstoupil pan Plichta ze Žirotína do služeb anglického krále Eduarda II.Plantageneta, Uváží-li se, že III. doplněk Dalimilovy kroniky pojednává o roce 1316, a že o Žirotínově službě anglickému králi tento doplněk již hovoří v minulém čase, je možné se domnívat, že Žirotínova služba Eduardovi II. mohla trvat od roku 1313 do roku 1316.

          Dne 23. 4. 1318 mohl Plichta ze Žirotína obdržet rytířské pasování od krále Jana I. Lucemburského v Domažlicích u příležitosti zemského sněmu. Pan Plichta ze Žirotína se zúčastňoval mezinárodních rytířských her, kde byl v té době nejlepším turnajovým bojovníkem -( dalo by se říci mistr Evropy). Rekova hrdinská smrt ve službě českého státu v bitvě u Mühldorfu: 

Dalimilova kronika: „… Pak do Rakous táhl král Jan se svým šikem, s odpůrci se utkal v boji převelikém na Václava, v den, kdy zem se koří světci (28. 9. 1322) A jak povídají o tom mnozí svědci, svatý Václav opět žehnal Čechům v nouzi, viděli jej, kterak Němcům mečem hrozí. Proto Rakušany novou silou hnali a s pěti sty lidmi bratra krále jali. (Jindřicha, bratra vzdoro krále Bedřicha) Ale také Čechy velký smutek stih´tu, když nepřítel zabil v boji pana Plichtu. Ztratili též mnoho koní v onom klání. Potom vystavěli kostel na té pláni, v němž dodneška lid se Václavovi klaní….“

             Slavnostní pohřeb se konal o svátku Dušiček dne 2. 11. 1322 do osové hrobky v původním kostele Nejsvětější Trojice, který se nacházel západně od torsálního kostela. Lze předpokládat, že v blízkosti hrobu padlého hrdiny byl zřízen oltář sv. Václava (světce Žirotínovy smrti). Slavnostního pohřbu se mohl zúčastnit král Jan se svojí družinou. Jeho pobyt v Praze je písemně doložen dne 3. 11. Pohřbívat mohl pražský pomocný biskup Přebyslav Satoranský minorita.

prapravnuci

Plichta Nejmladší – vlastnil roku 1439 Červený Hrádek a asi roku 1414 prodal svoji polovinu hradu v Žirotíně Oldřichu Zajícovi z Hazemburka s příslušenstvím, tak se se svým bratrem Jaroslavem rozdělil. Roku 1462 se nazývá Plichta z Lipna a od té doby o něm nevíme, ale s největší pravděpodobností zemřel dříve než bratr Jaroslav.

Jaroslav, (poslední muž svého rodu). Měl jediného syna Jana, který zahynul slavně v řadách chrabrých bojovníků Poděbradských za obhájení práv mladého Ladislava Pohrobka roku 1456. Jaké důležitosti byl tento rod ve své vlasti, když pan Jaroslav byl dne 29. 6. 1440 vyslán ku knížeti Bavorskému Albrechtovi, bratru oblíbené české královny Žofie, manželky krále Václava IV., jako vyjednávač za české stavy o podmínkách za kterých by mohl být zvolen za českého krále. Pan Jaroslav byl věrným přítelem krále Jiřího z Poděbrad a také jednou z jeho hlavních opor proti odbojnému českému panstvu. Roku 1452 byl zvolen za zemského správce. Roku 1458 na staroměstské radnici spolu s nejvyšším purkrabím, Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka nadšeně přivítali krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1443 začal s důkladnou stavbou kláštera a velkolepého chrámu. Málem již dovršenou stavbu monumentálního chrámu přerušila jeho smrt. Roku 1467 je v listinách připomínán naposledy. Tím zemřel poslední muž hrdinného a slavného rodu Žirotínů.

Anežka Přemyslovna – Svatá Anežka Česká (? 1211 – 1282)

Dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie, sestra krále Václava I.. Roku 1235 vstoupila do řádu klarisek, kde se stala představenou kláštera. 

               Zmínka z dodatků svatoanežské legendy , která se týká zázračné události před 2. 3. 1282: „…. Jakási vznešená paní jménem Scholastika, žena pana Habarta ze Žirotína v Čechách, trpěla, ještě když přeblažená Anežka v těle trvala, dlouho nádorem v levém boku ze špatných štáv tělesných, které se tu nahromadily. A protože se jej žádnými lékařskými prostředky namohla zbavit, všedši se svou bábou, paní Scholastikou za Šternberka, která měla povolení navštěvovat klášter sester, do kláštera, kde panna Kristova bydlila, zkoušela ve zbožné chytrosti dotknout se svým churavým bokem boku panny, doufajíc, že dotkne-li se jej, nabude opět kýženého zdraví. Což se i stalo. Neboť chtějíc se rozloučit při odchodu s pannou, objala ji a při tom objetí bolestivý bok, pokud mohla, přitiskla na její bok a tak ona, kterou ani koření neuzdravilo, ještě než vyšla z kláštera, cítila se podivnou Boží mocí úplně uzdravena. A aby ukázala svoji vděčnost za dobrodiní, kterého se jí dostalo, vystupujíc z kláštera ihned před mnoha důvěryhodnými lidmi hlasem svých úst vyznávala, že pro zásluhy výtečné panny byla zbavena přetěžké nemoci ….“

 Benedikt Roezl ( *13.8.1824 Horoměřice, + 14.10.1885 Praha, pochován v Pan. Týnci )

  cestovatel, přírodovědec, vynálezce, zahradník, botanik

Narodil se dne 13. 8. 1824 v Horoměřicích. Učil se u evropské autority v pěstování orchidejí Františka Jošta. Po vyučení pracuje ve Vídni, v Telči, v Rize a v belgickém Gentu. Uměl německy, vlámsky, francouzsky, holandsky, anglicky, španělsky, rusky, polsky. 1. 3. 1855 odplouvá do Severní Ameriky a do Mexika. Stal se tam velitelem přístavu, celním úředníkem a majitelem plantáží v Mexiku a na Kubě. Chtěl tam založit českou kolonii, ale pro špatné klimatické podmínky tento záměr neuskutečnil. Vlastní vynález – stroj na zpracování agáve mu rozdrtil levou paži po loket. Ale i takto postižený cestuje po Severní Americe a zasílá do Evropy semena nebo celé rostliny zejména orchidejí. V roce 1872 při své návštěvě vlasti navštívil též Panenský Týnec a Libochovice. Zemřel 14. 10. 1885 v Praze a 17. 10. byl pochován na hřbitově v Panenském Týnci, kde odpočívá se svým otcem Vincentem. Jeho maminka má hrob opodál. V Praze na Karlově náměstí byla dne 28. 10. 1898 odhalena socha na počest tohoto významného člověka – „lovce orchidejí“.

 Bohumil Houda    (* 4.3.1855 Panenský Týnec čp. 67, rodiče: Jan a Eva Houdovi;  + 8.7.1916 Kalifornie USA)

  cestovatel,

Synovec Benedikta Roezla, kterého doprovázel od roku 1874 na cestách po Americe. Jejich cílem byl sběr exotických rostlin a následný export do Evropy. Po návratu Roezla se Houda trvale usadil v Kalifornii.

P. Josef V. Commersi  ( * 23.9.1841 Železný Brod, + 3.4.1899 Panenský Týnec)

  farář, osvětový pracovník

. Po maturitě přešel na právnickou fakultu pražské univerzity. Seznámil se s Nerudou, Hálkem a Riegrem. Stal se členem pražského časopisu „Hlahol“, byl členem Sokola.

              Roku 1891 byl jmenován farářem „v městysi Týnci Panenském“ (v těchto letech užívaný název). Roku 1895 společně s MUDr. O. Tichým a učitelem K. Kučerou obnovili „Spolek divadelních ochotníků“. Položil základ ke zřízení Občanské záložny, kterou jako její první ředitel vedl a spravoval. Roku 1898 se stal zakládajícím členem „Sokola“ a byl zvolen jeho vzdělavatelem. V provádění církevních úkonů, kromě mše, užíval výhradně češtiny. Zemřel v pondělí velikonoční dne 3. dubna 1899. O úctě a vážnosti k jeho osobě nasvědčovala velká účast při důstojném a velkolepém pohřbu.  Na popud spolku divadelních ochotníků byl postaven a odhalen 13. října 1907 pomník, kde promluvil o Commersiho zásluhách a životě spisovatel J. Š. Baar, tehdejší klobucký farář.

Jaroslav Vrchlický ( Emil Frída) (1853 – 1912)  Náš český básník narozen 17. února 1853 při cestě do Loun mezi obcí Panenský Týnec a Chlumčany. (Podle matriky je místo narození tam, kde prvně spočinul na zemi - tedy v Lounech).

 Rudolf Štech   ( * 1.9.1858 Panenský Týnec čp. 97, (rodiče Karel a Františka Štechovi); + 2.1.1908 Plzeň )

 význačný architekt

Studoval na Vysoké škole technické v Praze a na Akademii výtvarného umění ve Vídni. Zprvu působil jako stavitel ve Slaném, od 1889 v Plzni. Ve Wiehlově duchu projektoval v novorenesančním slohu. Navrhoval převážně obytné domy, jejichž průčelí zdobil podle kartonů M. Alše sgrafitem a malbou. Navrhl a postavil radnici ve Slaném, městské divadlo, synagogu, obecní pivovar v Plzni,  Dvořáčkův dům v Písku,  sokolovnu a také budovu dnešního muzea v Klatovech,  a další stavby.

   Otakar Tichý MUDr.  (*13.2.1866 Bohdaneč,+ 15.8.1935 Praha , pochován   v Pan.Týnci)

  lékař, osvětový pracovník

Studoval medicínu na univerzitě v Praze. Roku 1893 jmenován obvodním lékařem v Panenském Týnci. Zde roku 1895 založil spolek divadelních ochotníků a čtyřicet let byl jeho režisérem. Činný v kulturním životě obce. Spoluzakladatel (s Commersim) Občanské záložny, 1898 zakladatel a starosta Sokola.

 Josef Tichý MUDr.  ( * 28.6.1906 Panenský Týnec čp. 94; + 21.4.1980 Praha )

osvětový pracovník

Syn Otakara Tichého. Roku 1925 maturoval na lounské reálce, pak studoval na lékařské fakultě UK. Jako lékař působil převážně v Praze. 1948 – 1980 předsedou Spolku lounských rodáků a přátel města Loun a okolí v Praze.

Generál František Fajtl, čestný občan Panenského Týnce. Cvičenec Sokola a člen ochotníků v Panenském Týnci. Za druhé světové války, letec nejprve na východní frontě, později na západní frontě, několikrát sestřelen. Po válce, při návratu ze západní fronty, několik let vězněn. Hrdina České republiky.  Napsal několik knih z období II. světové války, kde byl velitelem 313. stíhací perutě.

Ing. Vladimír Popov, ( *1930; + 21.6.2005) syn týneckého lékaře. Důlní inženýr, který žil v Panenském Týnci a pracoval na dolech v Jáchymově. Je autorem tří knih, které píše pod uměleckým jménem Vladimír Vítek: Inženýři na odstřel, Šakalové nemají naději a Mravenci nesou smrt. Tato kniha byla i zfilmována pod stejným názvem. Žil v Tachově a pečoval se svými syny, tak jako celý život, péči o zdraví lidí. Přes léto jezdil do Panenského Týnce, do domu svých rodičů (tatínek byl lékařem v Týnci, zde má i hrob), kde psal knihy. Zde také 21.6.2005 nečekaně zemřel.

Bronislav Bechyňský Je stále aktivním členem fotbalového mužstva Sokola a Mysliveckého sdružení v Panenském Týnci. Je stříbrný junior z ME, několikanásobný Mistr Evropy mezi jednotlivci. Byl členem družstva, které dosáhlo: titulu Mistr Světa a několikrát titulu Mistr Evropy ve střelbě na skeet (asfaltové holuby).Vytvořil nový rekord v této disciplíně.

PAMÁTKY

Dochované stavby

Klášter klarisek, založený Habartem ze Žirotína do roku 1280, jako třetí františkánský klášter v Čechách. Do tohoto kláštera byly uvedeny řeholní panny z kláštera Anežky Přemyslovny ze Starého Města Pražského, klášterního řádu klarisek, jež založila Anežka, sestra krále Václava I.    Týnecký klášter se dožil několika velkých pohrom. Roku 1382 vyhořel, znovu vystavěný vydržel do husitských bouří. „Tu, když Lounští po zboření vlastního dominikánského kláštera a když táhli Pražanům proti králi Zikmundovi na pomoc se obořili cestou na klášter Panensko-Týnecký, vypálili jej a jeptišky pobili.“ O tom se zmiňuje V. B. Třebízský v povídce Jan Abatyše. „Totéž se stalo pražskému klášteru, který zůstal 136 let pustým.“ Jeptišky z Prahy na tuto dobu uprchly do Týnce, pod ochranu bratří Jaroslava a Plichty ze Žirotína, kteří zpustošený klášter znovu opravili. Žirotínové zůstali věrnými katolíky, přitom však stáli za jedno v  národním boji s mírnými Husity a proto již týneckým pannám Husité neublížili, ačkoli stál ve známé trojzáři husitských měst: Žatcem (Sluncem), Louny (Lunou) a Slaným (Hvězdou). V roce 1443 započal pan Jaroslav, poslední potomek slavného rodu s opravou kláštera, který i opravil. Stavbu kostela se mu již nepodařilo dokončit, neboť zemřel.

Nedostavěný chrám skrývá několik záhad. Nevíme přesně kdy byl založen. Je zde několik možností:

Zajímavost: Kdo tento chrám založil a stavěl se již asi nedozvíme, ale s jistotou víme, a psychtronici to ve svých měřeních dokázali, že chrám stojí na silné pozitivní zóně. Tato pozitivní energie má schopnost odstraňovat depresivní stavy, přinášet optimismus, dobrou náladu, elán a radost ze života. Pobyt na tomto místě doporučují zejména lidem trpícími maniodepresemi, nedostatkem sebevědomí, lidem přecitlivělým, se sklony k sebevraždě. Energie vyzařující na tomto místě posiluje obranyschopnost organismu, dlouhodobější pobyt nebo časté návštěvy, posezení v trávě uprostřed chrámu – doporučují lidem po mozkové obrně, mozkové mrtvici a po veškerých úrazech hlavy.

            Přitahuje k sobě citlivé lidi, kumštýře, starší lidi, ale i milence, kteří si v jeho prostorách rádi hrají, zpívají nebo alespoň posedí. Důkazem toto je několik svatebních obřadů v prostorách chrámu a také několik filmů,nebo klipů, alespoň z části natáčených v těchto prostorách. Film „KYTICE“ od K. J. Erbena ve zpracování režiséra F.A. Brabce.Naposledy film režiséra Juraje Jakubiska POST COITUM. V hlavních rolích hrál: Franco NERO, Mahulena BOČANOVÁ, Eva ELSNEROVÁ, Lucie VONDRÁČKOVÁ, Jiří LANGMAJER, Richard KRAJČO, Ondřej  PAVELKA a jiní.

Kostel sv. Jiří. je přestavěn z původního malého kostelíka, který měl kněžiště kolmo na nynější, starý, původní zachován a barokně přistavěn v době po roce 1722 a dále upraven r. 1904. Malý původní kostelík pochází pravděpodobně z roku 1318, kdy dne 23. 4., tedy na Velikonoce a zároveň na svátek sv. Jiří mohl Plichta ze Žirotína obdržet rytířské pasování od krále Jana Lucemburského v Domažlicích, u příležitosti zemského sněmu. A jako trvalou připomínku pasování do rytířského stavu mohl založit kostelík sv. Jiří. Tento kostel převzal po zániku klášterního kostela sv. Trojice, zřejmě po požáru kolem roku 1722 funkci farního kostela, kdy v roce 1740 byla v Týnci zřízena samostatná duchovní správa.

Kaple sv. Jana Nepomuckého stojí u východní strany kostela sv. Jiří. Není známo kdo ji dal vystavět. Snad vznikla brzy po tom, když byl Jan Nepomucký vyhlášen za svatého, tedy roku 1729. Jisté ale je, že již stála r. 1740. Za dob císaře Josefa II. měla jmění 80. zlatých a měla být zrušena. V roce 1998 byla kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého nově vysvěcena Mgr. Jana Šádková doplnila kapli mozaikou.

Hrobka Jana Tuscanyho vévodí hřbitovu na západním konci obce, směrem na Louny. Je to klasicistní empírová hrobka z roku 1800, kterou tvoří vysoký jehlanec s vázou a sochami. Vlevo sedící žena s lebkou a vpravo genius víry ukazující k nebi s českými nápisy a verši, na krychlovém podstavci. Sem byl také pohřben 23. října 1801 80letý pan Ambrož Tuscany.

Zajímavost: Dříve, než byl zbudován obchvat Panenského Týnce, lemovaly cestu ke hřbitovu, od bývalé silnice (od milníku), dvě řady keřů moruší, které vysázel pan Robek, jenž zde chtěl pěstovat Bource morušového.

Kostel sv. Blažeje a studánka. Roku 1680 (za vlády Leopolda I.) stával u blažejské studánky dřevěný kříž jako památka na ve třicetileté válce zaniklou vesnici Pacov. Na léčivou vodu studánky byl upozorněn hrabě Martinic Jiří Adam II. ze Smečna. Jeho synek spolkl kostičku, která mu uvízla v krku a nebylo ji možno vyndat. Po napití ze studánky dítě kýchlo a kostička vyskočila ven. Sebrané finance na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocí hrdelních, byly doplněny hrabětem, který nechal vystavět kostelík. O kostelíku a studánce píše Václav Beneš Třebízský ve svých povídkách.

Základní škola. První zpráva o škole v Panenském Týnci je z roku 1740, kdy se uvádí ve farní knize kantor Strachota, který také zpíval v kapli nejsv. Trojice. Školní stavení bylo původně asi v místech, kde stojí nyní bývalý pivovar. Roku 1812 byla převedena škola do přízemí radnice a sedm let poté byla přemístěna do selského statku, nynější číslo popisné 172. Za Vojtěcha Rennera po roce 1854 byla věnována ke školním účelům bez náhrady. Škola byla až do šedesátých let 19. století jednotřídní a působil na ní do konce šk. roku 1881 slavný hudebnický rod Strachotů.

Protože tato budova již nevyhovovala, obecní zastupitelstvo rozhodlo postavit školu novou. Základní kámen byl položen 29. září 1936. Postaveno bylo levé křídlo se šesti velkými třídami ve třech podlažích, které bylo slavnostně otevřeno 28. října 1937. V roce 1961 bylo dostavěno pravé křídlo se šesti třídami ve dvou podlažích a v suterénu s dílnami a kotelnou. Takový je i současný stav.

Kostel sv. Trojice. Stával dříve severně od nedostavěného chrámu. Byl klášterním kostelem, kde měli hrobku Žirotínové a abatyše z konventu. Založen byl zřejmě současně s klášterem. O jeho zániku není dochovaných písemností, ale pravděpodobně po požáru v roce 1722 již zůstal neopraven a postupně byl zbourán. Při zakládání parku v roce 1923 se narazilo na 1,30 metru silné zdi, zřejmě se jednalo o tento kostel.

Zámeček. Ve dvoře kláštera si nový majitel Vojtěch Tuscany, který si týnecké panství koupil 14. října 1797, postavil v roce 1842 nový reprezentační zámeček se šesti klenutými místnostmi. Po druhé světové válce zde MUDr. Meixner (osobní lékař T. G. Masaryka) se svou dcerou zamýšleli zhotovit lázně. Zda chtěli využít k léčení i pozitivní zónu v nedostavěném chrámu a procházky klášterním parkem nevíme, ale jisté je, že po roce 1948 byl majitel vyhnán aniž přestavbu uskutečnil a zámeček byl do základu rozkraden.

Fara. Týnecká fara zde již byla roku 1321, protože Plichta ze Žirotína k ní odevzdává podací právo abatyši a konventu. Jména duchovních správců známe od roku 1375, na kterém místě však sídlila, nevíme. Zřizovací listina týnecké fary je ze dne 5. března 1740 a pochází od abatyše Marie Anastasie Korbeliové a Marie Kláry Reinbergové, její náměstkyně. Jedná se zřejmě o bývalou budovu pod č. p. 2. Byla to barokní obdélníková jednopatrová budova, s pásovými římsami a obdélníkovými okny, která krásně zapadala do historické části obce. Stávala mezi kostelem sv. Jiří a klášterem.Roku 1981 byla zbourána a místo ní postavena nová pošta.

     V severní části návsi se zachovaly budovy bývalého kláštera klarisek, založeného do r. 1280. Dnešní stavba bývalého konventu se dvěma připojenými jednopatrovými křídly pochází částečně ze 16. stol., jak dokládá letopočet 1548 na klenáku nad portálem. V objektu sídlí Úřad městyse. V letech 1316-1410 se stavěl, snad za účasti stavební huti Petra Parléře, nový konventní kostel, jehož stavbu přerušily husitské války a již nikdy nebyla dokončena. Z původně plánovaného trojlodí se zachovaly pouze fragmenty s bohatě členěným portálem a presbytář. R. 1744 byl nedokončený kostel doplněn hranolovou zvonicí. Torzo týneckého chrámu patří k nejcennějším a nejpůsobivějším památkám kraje. Úřad městyse zde příležitostně provádí svatební obřady. Uprostřed obce stojí jednolodní barokní kostel sv. Jiří z r. 1312, poději r. 1722 na původní kostelík přistavěn do dnešní podoby, a vnitřně upraven v 19. stol. Dominantou hřbitova je klasicistní empírová hrobka majitele panství Jana Tuskanyho -jehlan s vázou a sochami v klasicistním slohu. Za obcí, po levé straně silnice na Prahu, stojí poutní kaple sv. Blažeje z 2. pol. 17. stol., přestavěná kolem r. 1800. Altánek u kaple byl vztyčen nad pramenem, kterému se připisovala schopnost léčit oční nemoci. Při staré silnici na Louny je pískovcový milník z 18. nebo 19. stol. - kulturní památka.